Červen 2015

Kdo tedy jsem?

30. června 2015 v 8:32 | Werewolfin |  Povídky
Jsem čistý krystal zla. Nejtemnější ze všech temných tvorů. Pošpiním i okvětní plátky čerstvě rozkvetlé lilie. Jsem nenáviděn. Nejsem milován. A přesto stále žiji. Podivné, že?
Je kázáno, že bez lásky člověk nežije a nemá žít. A já přesto žiji.
Jsem Ďábel.
Ďábel, který byl zatracen a ztracen. Vyhoštěn a zapuzen ze světa svatých, prokletých i těch, kteří bloudí v pozemském světě.
Přišel jsem o křídla ke svobodě, k citu, k dobru. Přišel jsem o své dobré já. Žiji jen se svým zlem. S každou křovdou, jenž kdokoli spáchal. Se zločinem, s hříchem, s vnitřním hnisem každé duše. Ano, to jsem já.
Čiře křišťálové zlo. Paradox, že? Čistota a zlo.
Pro mě již jen směšná hra do divadel pro pobavení. Zvykl jsem si.
Vyhnanec nebes, pekel i země. Zakázán k poznání, psanec před lidmi i všem jiným.
Nikdo mne nesmí znát jinak než nejzlejšího ze zlých.
Pamatujete si mě z dětských pohádek? Pozor, čert je zlý. Nezlob, čert si tě odnese. Čert a peklo nikdy nespí, každé tvé zlo vidí. Mimochodem, taktéž jsem i čert, těší mne.
Ale...Zapomněly jste? Byl jsem nazýván i spravedlivým a někdy snad i hodným.
Že bych tedy přece jen nejsem zas takovým zlem?
Zjevně ukáže až čas.

Oblíbená pohádka

29. června 2015 v 17:00 | Werewolfin
S koncem školního roku pro záklodoškolské a středoškolské studenty i mě dohnala záplava povinností a nedokončených projektů, které je potřeba splnit a dodělat, ihned a střelhbitě a nejlépe bezodkladně, okamžitě. Jedením z nedokončených úkolů byla koláž na téma oblíbená pohádka.

Picture me broken, pro změnu, ještě jednou

28. června 2015 v 19:00 | Werewolfin
Před několika měsíci mě okouzlil hlas zpěvačky skupiny Picture me broken, hlas na pohled křehké dívky, hlasem konejšivým i bouřlivým a tvrdým zároveň.
Hlasem, který mi dokáže, spolu se slovy, vrátit sílu jít dál. Tak nějak jsem se vyjadřovala o písni Dearest. O následující nemám tušení, co říci.
Torture mi zní jako jemmná, klidná a konejšivá ukolébavka snad díky počáteční melodii navozující pocit klidu a míru a minimální počet částí, kdy se hlas jemné bytosti s mikrofonem změní na zběsilý jekot.
Písnička, přes svůj klid a jemné položení hlasu, dává opět obraz lidské roztříštěnosti-touze po něčem lepším a dáváním jen toho zlého.
Ve jménu dobrého konáme zlé. Milujeme nenávist. A opěvujeme největší mučení na světě...
Tak mě napadá podobnost s písní Love to hate you...I zde je milována nenávist a mučení...

Kouř

27. června 2015 v 20:00 | Werewolfin |  Povídky
Kouř z cigaret a jejich drobný popílek se vznáší vzduchem. Je cítit jen ten kouř, alkohol a parfém prodejnosti. Světlo je tlumené a září tak, jako bys bálo ukázat svou sílu. Jen nad barem se tak trochu vzmuží a dovolí očím vidět, s kým jednáš.
Po vyleštěném skle na dno sklenice stékají praménky vonícího jantarově zbarveného nápoje. Už jen ze skla několik centimetrů vzdáleného od ruky plné jizviček a ran je cítit, jak omamnou moc má jen pár jejích kapek. Muž, pro nějž byla sklenice nalita, se usmívá.
Je již klidný. Vše je za ním. Skončilo to. Už nemusí běžet tisíce mil bez cíle, nemusí do příkrého, dech kradoucího kopce tlačit balvan všech Sysifů. Nemusí cítit bolest druhých.
Sedí a usmívá se. Sedí tady, v zakouřeném tichu malého baru s, pro něj tak výstižným a zároveň výsměšným jménem. Fallen. Padlý.
Usmívá se a prohlíží si paprsky z žárovek lomících se o jemné sklo. Ví, že se chová jinak než hosté Fallenu. Vždy byl jiný. On jsem nepřišel žebrat o pomoc. Ne, jeho křídla nejsou zlomená. Nevyrvali z nich každé peříčko. Jemu nevzali jeho sílu. Odkládá sklenici a otáčí se do přívětivého přítmí celé té podivné místnosti.
Po zemi jsou desítky polštářů a dek, v jejichž teple se choulí nicotné bytosti. Ale tak to je jen na chvíli. Za ten pomíjivý dílek času, částečku věčnosti se opět všichni ti zde znovu zvednou.
Jako fénixové. Jejich křídla se v plamenech sžírajících vlastní popel rozzáří jako nejskvostnější diamant a ukáží cestu dalším.
"Myslíš, že tohle byl dobrý nápad?," ozvalo se za zády muže se zjizvenou rukou.
Ohlédl se a aniž by se na tazatele podíval, pozvedl sklenici a jediným douškem ji vyprázdnil bez toho, aby si byť jen náznakem vychutnal požitek, který uměla i ta troška přinést.
Pak se zeptal: " Byl tohle dostatečně dobrý nápoj pro anděla?"
Otázka to byla nesouvislá a u jiného návštěvníka Fallenu by znamenala počínající šílenství, ale u něj… Barman se s hranou urážkou otočil ke svému hostu čelem. Dosud stál z boku, jakoby chtěl mít možnost utéct či se skrýt.
"Byl ten nejlepší. Na to dám krk."

"Pak sis odpověděl sám."

Barman se jen smál. Jeho přítel byl opravdu podivín, ale měl ho rád. Nebyl spolehlivým a dochvilným člověkem, mnohdy jej bylo možné nalézt na nejšílenějších místech s nejabsurdnějšími výmluvami. ALe byl zároveň neocenitelným pomocníkem z problémů, které bar jako byl ten zdejší, měl vždy nepočitatelně. Ale s příchodem podivného muže plavých vlasů a příliš ostrých rysů většina problémů zmizela. Pokud tedy nebyly počítány příchody v pozdních nočních hodinách se zraněními bez vysvětlení a tvrdohlavé odmítání lékařské pomoci...
Asi za vše se platí daň. A jeho pravidelný host a přítel platil malou daň za obrovský dar- za svobodu.

Zakázáno

26. června 2015 v 12:00 | Werewolfin |  Others
Zakázáno...