Ve stínu

17. února 2015 v 23:30 | Werewolfin |  Povídky
Jsem tady. Vidíte mě?
Jistě, že nevidíte. Kdo se také kouká po stínech? Kdo v nich hledá tvář někoho, který zmizel ze světa?
Kdo by hledal dítě, které je již mnoho let mrtvé?

Vše začalo jako krásný život, sen v životě.
Malé, útulné městečko, řadové domky se zadními zahradami plné dětského křiku a smíchu.
Ano, tak vše to bylo a bylo to správně.
Kdokoli by nahlédl blíže, viděl by upravené předzahrádky, spokojené otce od rodin zahleděných do nedělních novin, putěk-hospodyněk spokojeně uklízejíc pozůstatky svátečního oběda a na zadní zahradě dvě a více hrající si děti.
Taková byla i zahrada, domov a život rodiny Duncanových.
Manžel, otec rodiny, vydělávající dostatek peněz pro zajištění své krásné, šťastné rodiny.
Manželka, krásná, milá a pečující žena v domácnosti, jejímž jediným smyslem života je vaření, uklízení, žehlení a další a další...
A pochopitelně jejich dvě děti. Vidíte je?
Pak se ale mýlíte. Ty děti byly tři.
Ptáte se, proč to třetí není vidět? Protože už není viditelné pro nikoho.
Ano, to dítě jsem já. Mé jméno je Elspeth Duncan.
Jsem stále se svou rodinou, i když už mám být v záhrobí. Ale nejsem.
Když řeknu, že jsem jejich strážný anděl, podivíte se, proč nemám křídla.
Ale no tak...Kdo dnes věří pohádkám?
I když...Zemřít pro mladší sourozence a stále s nimi být, to je téměř pohádkovým koncem.

Jako každý anděl, stojím ve stínech a dávám pozor na ty, již žijí a které chráním. Nevidíte mě, ale já vidím vás. Hlídám, poslouchám a bráním. Nikdo neublíží těm, kteří jsou skryti pod mými křídly. To je posláním každého, kdo žije ve stínech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama