Zima

20. prosince 2014 v 21:46 | Werewolfin |  Others
Bílý závoj se vlní ve vzduchu plném chladu, obtáčí se okolo znavených těl stromů a vzývá znevenou zemi k dlouhému, milosrdnému spánku.


Bělostná nožka se dotkla polštářku mechu a zanechala za sebou ledové krystalky pláče nebes z brzkého rána.
Téměř ptůzračné rty, jako stvořené z křišťálu, šeptají vábivým hlasem slova ukolébavky, která do říše spánku odnáší každého, kdo zaslechne jen nepatrný její kousek. Jen jediný verš odnáší do ráje jako hudba andělů či do propasti, jíž chybí dno, jako to dělala píšťala krysařova.
Ruka, připomínající bílou voskovici, se dotýká skel oken a štětcem z dílny múz kreslí květy, jež ani v nejnádhernější zahradě nikdo neviděl.
Květy ty velice vzácné- křehké a krásné, přesto i ostře řezavé a nepřátelské. Květy jako odraz duše vladařky třech měsíců, které do duše vnáší stesk a beznaděj.
Duše něžné ženy na trůnu krutosti, tančí ve víru mrazíku a větru, kteří hrají si na pány přesto, že nevládnou více než vytí psů na pouť měsíce.
Žena ta, jež vládne mrazivou silou a vůlí, obléká na sebe temně černý plášť noci poset stříbrem hvězd, k nimž, k těm pomíjivým kouskůmm diamantů, upnuli naděje tisíce duší lidských, stojí nyní před vašimi dveřmi a zvědavě nahlíží.
Ne, nechce ublížit.
Jen je zvědavá. Ona nazná lásku a štěstí. Podle každého je jen krutá a nemilosrdná, chladná a bezcitná. Je jen solí v ranách, pohromou v neštěstí, výsměchem v bídě.
Přichází vždy prý jako smrt- do štěstí a lásky vnáší prázdnotu a zármutek. Ničí vše, co je druhým drahé. Bere to, co sama nemá. Bere barvy a veselí, stromům potomky v listoví a plodech a zvířatům možnost volně běžet v podzimním vánku.
Bere a nedává.
A co když je to jinak?
Co když je malým dítětem choulícím se v koutě světa a z nevědomosti prská a brání se čemukoli- i něžnému pohlazení.
Že okolo sebe hází dýky rampouchů a vrhací nože vloček? Že odhání lidi od sebe krutým severákem?
To jen proto, že byla zahnána do krajin, kde něha a láska není vítána.
Tam vyrostla a nyní, vržena do jiného světa, neví co má dělat.
Proto prská a syčí, skrývá se a bere to, co nemá.
Možná by chtěla milovat a hřát, ale osud jí přisoudil roli chladné vládkyně.
Ale zároveň dal možnost uklidnit krajinu i srdce po rozdavačném létu, rozhýřeném jaru a zadumaném podzimu.
Závojem, který tak ráda ztrácí, překrývá krajinu, která prázdá usíná a odpočívá vyčerpáním. Uklidní se po všem trápení a námaze.
Umí uklidnit a pomoci, bojuje za to, co je jejím údělem. Nevzpírá se.
V ledovém království, kam lidské srdce netrefí, tam hlídá sny a přání.
V průzračném závoji utkaném z paprsků vloček nesídlí něha a sladká slova, ale jistota a bezpečí v něm nalezli svou skrýš.
To paní zima nechává zapomenout na příkoří a zklidňuje svět. Nechává unavit ohnivý kotouč slunce, který pálí a vysiluje. Dovolí lidem, zvířatům i rostlinám najít novou sílu a naději k životu.
To je zima. Odpočinek, síla a naděje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 clownwithmask clownwithmask | 5. ledna 2015 v 18:18 | Reagovat

Nádhera. Máš okouzlující vyjadřování! Smekám klobouk, který nemám.. :-D

2 clownwithmask clownwithmask | Web | 5. ledna 2015 v 18:20 | Reagovat

Moc se mi líbí Tvůj způsob psaní a velice Ti závidím. Tvé povídky bys mohla dávat do časopisů, jsou napínavé a nemůžu se od nich odtrhnout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama