Červenec 2014

Kamijo in arms of roses

31. července 2014 v 13:13 | Werewolfin |  Others

Spasitel, ochránce...

31. července 2014 v 12:50 | Werewolfin |  Others
Ať je člověk sebesilnější, ať bojuje sebeusilovněji, ať dokáže ochránit své blízké jakkoliv dobře a dlouho, jednou se stane, že dojde dech, síly a i ten největší bojovník pocítí chuť se vzdát, přestat bojovat a jen se schoulit do klubíčka na krátkou chvíli se nechat chránit někým jiným.
To se však mnohdy nemůže stát. Proto člověk hledá útěchu v mnoha jiných činnostech a věcech. Jednou z nich mohou být i slova a hudba.
Dvě z nich jsou zde...Možná i dalším lidem, ne jen mně, pomohou jít dál, nebát se...Snad i jiní na chvíli se budou cítit chráněni.

Ve stínu

31. července 2014 v 12:00 | Werewolfin |  Povídky
Jsem tady. Vidíte mě?
Jistě, že nevidíte. Kdo se také kouká po stínech? Kdo v nich hledá tvář někoho, který zmizel ze světa?
Kdo by hledal dítě, které je již mnoho let mrtvé?

Vše začalo jako krásný život, sen v životě.
Malé, útulné městečko, řadové domky se zadními zahradami plné dětského křiku a smíchu.
Ano, tak vše to bylo a bylo to správně.
Kdokoli by nahlédl blíže, viděl by upravené předzahrádky, spokojené otce od rodin zahleděných do nedělních novin, putěk-hospodyněk spokojeně uklízejíc pozůstatky svátečního oběda a na zadní zahradě dvě a více hrající si děti.
Taková byla i zahrada, domov a život rodiny Duncanových.
Manžel, otec rodiny, vydělávající dostatek peněz pro zajištění své krásné, šťastné rodiny.
Manželka, krásná, milá a pečující žena v domácnosti, jejímž jediným smyslem života je vaření, uklízení, žehlení a další a další...
A pochopitelně jejich dvě děti. Vidíte je?
Pak se ale mýlíte. Ty děti byly tři.
Ptáte se, proč to třetí není vidět? Protože už není viditelné pro nikoho.
Ano, to dítě jsem já. Mé jméno je Elspeth Duncan.
Jsem stále se svou rodinou, i když už mám být v záhrobí. Ale nejsem.
Když řeknu, že jsem jejich strážný anděl, podivíte se, proč nemám křídla.
Ale no tak...Kdo dnes věří pohádkám?
I když...Zemřít pro mladší sourozence a stále s nimi být, to je téměř pohádkovým koncem.

Jako každý anděl, stojím ve stínech a dávám pozor na ty, již žijí a které chráním. Nevidíte mě, ale já vidím vás. Hlídám, poslouchám a bráním. Nikdo neublíží těm, kteří jsou skryti pod mými křídly. To je posláním každého, kdo žije ve stínech.

Pověst o skřítku Dívčího kamene

5. července 2014 v 23:30 | Werewolfin
Jedna z mnoha pověstí, jimiž je tato zřícenina, jako každá druhá, opředena, vypráví o nastydlém skřítkovi.
Skřítek kýchá a kýchá a kýchá. A stále dokolečke-kýchnutí za kýchnutím.
Patrně jde o pěkně tvrdohlavého skřítka, protože od pocestných, kteří jeho kýchání slyší požaduje odpověď znějící: "Pozdrav Pánbůh."
Člověku, který bude tvrdohlavější a vytrvalejší než skřítek s rýmou se dostane studené a cinkavé odměny-obrovského pokladu, který se prý někde v okolí ukrývá.
Ten, kdo však prý není dostatečně trpělivý se zjeví zástup skřítků proměnivší se v divoká zvířata a notně netrpělivce vyděsí.
To se dle pověsti stalo jednomu sedláčkovi, jež si jen na polorozbořený hrad pro kámen na novou chalupu. Kamení se však přeměnily působením skřítků na listí a trouchnivé dřevo.

Pokud byste se však bály návštěvy, je to zhola zbytečné-skřítek nikde slyšet není a překvapení v podobě kouzelného výletu a mazlivého bernského salašníka, který hlídá zdejší stádečko koz je jistě pokladem mnohem větším než sebeohromější bedne peněz a zlata.





Anděl a démon

1. července 2014 v 20:00
Duše svázána trnovým poutem půlnoci,
v němž zrodil se zlovolný stín.
Silné pouto je jeduplné jako černý blín.
Může tě, přáteli zrádný, někdo přemoci?

To vůle démonů dvou zhoubně propletených,
pověstných tím, jak moc se liší.
Oba jsou, ač různě, z řad padlých.
Žijí v duši, tiší.

Anděl a démon...
Bratři spojení nenávistí
v jedné schránce lidství.
Nerozdělí je ani Cháron.

Andělem a démonem,
bojující proti sobě i jeden druhého chráníc,
Dobro i zlo v sobě se kalíc,
Kdo je kým a kým je kdo?

Zlem je dobro a dobrem zlo.
Dobro i zlo je jen pojem.
Andělem, démonem...
Kým být, je volba každého.