Nářek upíra: Část čtvrtá, Odhalení, druhý díl

2. srpna 2013 v 19:30 | Werewolfin |  Povídky
Křiklavě červené stěny v ložnici královského správce Avarea se pomalu zalévaly sluncem, jehož paprsky v právě tomto okamžiku osvětlily nehybně ležící tělo na krvavě rudých pokrývkách. Tento den se však na nich skvěla i skutečná krev, všude okolo těla. Jeho nohy čněly v nepřirozeném úhlu, jedna ruka křečovitě svírala pokrývku, druhá se snažila zakrýt ránu a zastavit krvácení, ústa připravena k výkřiku, jež již nestihl vyjít, oči vypoulené a tvář více než mrtvolně bledá. Vše však vypadalo zcela stejně jako tu osudnou noc. Truhla v nohou postele byla jemně pootevřená, na stole před onou truhlou se skvěla sklenice vína a džbán v němž chyběla právě ta sklenice a jeden doušek. Nebesa u postele byly jemně poodtaženy, jak se Jean Avaere chystal ulehnout. A hle! Něco se přec ještě liší. V ústech mrtvého je jakási obálka. Obálka z obyčejného pergamenu, potřísněná krví a zapečetěná krvavě rudou pečetí. Ústa jsou tedy vlastně jakýmsi stojanem pro ten dopis. Kdo však by mohl něco takového udělat? Takovou a mnoho dalších otázek si položí mnoho mužu a žen, až ta smrt vypluje na povrch. Zatím však ještě všichni spí a ti, co již bdí do této komnaty přístup nemají.
Mezitím v Caimově domě
"Pane?!", vyjekla paní Imoggen, "Jste to vy?"
Caim, dosud otřesený ze selhání jeho kouzla, se pomalu otočil ke své hospodyni. Asi by měla znát pravdu. Nuže…V tu chvíli však promluvil Mute.
"Nu, co se tak divíte, paní Imoggen. Náš pán má patrně na svůj věk moc bujné a zdravé kadeře a nechtěl, aby se mu kvůli takové maličkosti lidé rýpali v domácnosti. Stačila lady Dissipé…"
Přestože si uvědomoval, že to jeho přítel myslí dobře, zarazil ho pohybem ruky a otočil se k té dobré ženě.
"Paní Imoggen, víte kdo jsem?"
"J…Ji…Jistě, pane."
"A byla byste,prosím, tak laskavá a prozradila mi to?", požádal Caim již svým hlasem, který nyní zněl jakoby uspával malé dítě tou nejněžnější ukolébavkou.
"Jste pan Tromper, hrabě z…."
"To já ale nemyslím, paní Immogen a vy to moc dobře víte. Nyní mi, prosím, znovu řekněte, kdo jsem."
"Myslíte to, že jste vampiro?"
Zatímco Murmur jen vyvalil oči, Caim uchopil ruku paní Imoggen a jemně políbil hřbet její ruky, jež mu tak připomínala dětství.
"Ano, přesně to myslím, pani Imoggen. Jak dlouho to víte?"
Paní Imoggen jen polkala a zahleděla se do jeho očí, jež ji nějak podivně uspávaly. Snad to bylo tou modrošedou barvou, snad tím, že se do nich zahleděla až moc a nebo za to mohl jeho hlas.
"Asi měsíc, pane."
"Měsíc? To je hodně dlouhá doba...Proč jste to nikomu neoznámila. Pokud vím, je za nás velká odměna. Mohla byste jet za svou dcerou a její rodinou do Ameriky. Nemusela jste mlčet."
"Přiznávám, pane, že jsem na něco takového bezpočtukrát pomyslela. Ale když jsem si uvědomila, kdo jsou vaší potravou, přišlo mi správné mlčet. Jen..."
"Jen?"
" Jak vlastně vypadáte, pane?"
Caim se jen pousmál. Věděl, že takový okamžik přijde a popravdě se na něj těšil jako malé dítě na své první vánoce.
"Milerád vám toto své sladké tajemství prozradím. Ale pouze výměnou za to vaše."
"Pane?"
"Paní Imoggen?"
"Dobrá, své tajemství vám prozradím dnes večer. Avšak nyní byste se měl jako lord Tromper jít vyjádřit účst na smrti toho čuněte pelešivého."
Dubem obloženou halou se rozlehl opět ten zvonivý smích, který kdysi, před lety, přestal znít s jedním úplňkem, kdy...DOST!
"Máte pravdu, musím se tam stavit.Ale má kouzla jsou oslabená a Murmur..."
"Caime, mohu se přece přenést ohněm a ..."
"Ne! Ne, ty musíš zůstat tady. Dům musí někdo chránit."
"Možná bych mohla pomoci já, pane."
"Vy?"
"Ano, já.Mohu váš převlek upravit a uchovat docela dlouho, tedy pokud budete chtít."
"Caime! Je to hodně riskantní! Nezapomeň, že se tak odevzdáváš její vůli."
"Já vím, Murmure. Ale na milost a nemilost paní Imoggen jsem byl vystaven hodně dlouho.Nyní už to není tak riskantní."
Caim se nechal přeměnit zpět v pana Trompera, najal si povoz a tím se nechal odvézt do domu pana Avarea.
Doufal, že se dokáže ovládat a nerozesměje se při pohledu na to celé.
Měl opravdu trochu pokřivený smysl pro humor.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama