Nářek upíra: Část čtvrtá, Odhalení

31. července 2013 v 23:59 | Werewolfin |  Povídky
Slunce pomalu vycházelo. Všude se rozprostíralo něřné světlo a teplo. Pokojem se spolu se světlem rozléhala vůně čaje a čerstvého chleba.
"Kdo?"
"Mmm. I já Tobě přeji dobré ráno, Mute.Co kdo?"
"Kdo byl tvoje včerejší oběť?"
"Mmmm…."
"Caime, kdo to byl?!"
Caim se pomalu vydrápal z křesla, do nějž minulou noc padla bez jakéhokoliv převlékání.Došel ke stolku a natáhl se pro šálek čaje. Pamalu upil a snažil se si vychutnat si ten, dle vzpomínek, jemný a sladký dotek doušku čaje a na chvilku zapomenout na vše.
"Tak?"
"Byl to Avare."
" Avare aanrander?"
"Přesně tak."
"Tak to tedy dobrou chut´."
"Náhodou, na to, co byl zač, nechutnala jeho krev nijak zle."
Přátelský rozhovor přerušilo klepání na dveře a hlas paní Imoggen, který vybízel pana Tropmera k vstávání. Caim za vydatné pomoci Murmurových kouzel přeměnil v otylého, olyslého a slizkého pana Tropmera. Za několik málo okamžiků již skřípavý, podlézavý hlas zval paní Imoggen dál.Caim s potěšením zjistil, že jeho domácí je více než zhnusena. Její příjemný hlas, který byl jindy tak krásný na poslech, téměř hřímal.
"Je tu lady Dissipée.Mám ji uvést přímo k vám, či do salonu? Och, promiňte, netušila jsem, že máte jednání."
"To je v pořádku, paní Imoggen. Lady Dissipée oznamte, že jsem nepřítomen."
Paní Imoggen se pousmála a její hlas zněl už mnohem klidněji.
"Pana, to vám neprojde. Lady Dissipée se mi již procpala i s tou obrovskou ohavnou hordnou chlupů do haly."
Caim jen nechápavě třeštil oči. Co že to lady Dissipée přivedla?
"Pro...Prosím?!"
Na poměrně pohledné tváři paní Imoggen se objevil napůl pobavený a napůl zhnusený výraz.
"Lady Dissipée si sem přitáhla tu hromadu chlupů, které říká...", paní Imoggen se na okamžik odlčela a když znovu promluvila, byla to téměř dokonalá imitace ladyina hlasu, "mý malý chlupatí miláškové."
Caim se jen bezvládně zhroutil do křesla, v němž strávil zbytek noci. Jestli něco nesnášel, byly to kočky. Kdykoliv se někde objevily, značilo to pro něj a jeho druh jen a jen problémy. Na postavu pana Topmera, neobyšejně rychle se vymrštil z křesla a seběhl všechna schodiště so rozlehlé haly. Tam již uprostřed místnosti stála postava napasovaná do nevkusně uplých šatů podivně křiklavě růžové barvy, klobouku připomínajícím oškubaného naditého krocana a obklupena podivnoiu chundelatou mňoukající a neustále se vrtící dekou.
Když byl jen několik málo metrů od této výstřední posty, vzduch haly prořízl Caimův pravý v rozhořčený dunivý hlas, který křičel.
"Ven! Okamžitě odejděte a tu svou sbírku chlupatých nestvůr si vezměte sebou! Ven! Slyšela jste mne, osobo?!"
Lady Dissipée neschopna pohybu byla surově vystrkána ze dveří, které se za ní s prásknutím zavřely. Caim se vyčerpaně opřel o rám dveří. Nenáviděl křik. A ještě více, když on sám musel křičet. Snažil se zpravidelnit svůj dech a přimět své srdce ke klidněšímu bití. Náhle jeho pohled zabloudil k jakémusi naoranžovělému hadru na podlaze. Nebyl to však hadr. Byla to jeho paruka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co zde chcete číst?

Povídky 78.8% (26)
Hudba 18.2% (6)
Filmy 3% (1)

Komentáře

1 Subduer Subduer | 2. srpna 2013 v 1:25 | Reagovat

Velice slibná povídka, na jejíž pokračování se velmi těším. Obdivuji tvá použitá přirovnání a skladbu vět. Rád bych věděl, kde bere inspiraci.... Dal bych si však větší pozor na vcelku časté překlepy a opakování některých slov, možná jsem jen zhýčkaný dokonalými texty, přijde mi však, že příběhu to mírně ubírá na kráse a vznešenosti....

2 Werewolfin Werewolfin | 2. srpna 2013 v 19:13 | Reagovat

[1]: Překlepů jsem si vědoma, stejně tak opakování slov. Mohu pouze slíbit, že v následujících dílech bude již takových nedostatků mnohem méně.
A abych nezapomněla, mnohokrát děkuji za slova chvály a taktéž slibuji, že pokračování bude v nejbližší dohledné době.

3 Blogerka Blogerka | 2. srpna 2013 v 19:34 | Reagovat

Máš vážně talent. Kdybys někdy vydala knihu s těmito skvělými povídkami, vsadím se, že bude velmi žádaná. Je to velmi pěkné.

4 Werewolfin Werewolfin | 2. srpna 2013 v 22:09 | Reagovat

[3]: Och, taková slova opravdu těší, ale nemyslím si, že mé plácání mělo takovou cenu. Přesto nesčetněkrát děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama